Autobus
Pozoruji už Tě celou dobu, než ke mně Tvé oči zabloudí. Díváš se těma svýma očima, jenž neznají konec hloubky, do které se propadám. Tvoje rty a zuby jsou jak perly, co se rukou v ruce sešly. A Tvůj překrásný úsměv...neznám hezčí. Tvoje vlasy....nádhera. Vím, za chvíli si je prohrábneš. Uděláš na mě oči, skoro nevinné, a pak řekneš jedno slovo....Uslyšela jsem zvuk budíku, probuzení z mého zážitku. Ale Ty, Ty existuješ. Ani nevíš, jak mi ubližuješ.
...
(Bára, 29. 10. 2010 22:58)