Báseň samotářky
Nechodím na disko. Jsem pořád sama. Stydím se přijít mezi lidi. Poslouchám doma v křesle muziku. A ani se nesnažím být zamilovaná. Samota je perlivý déšť a hudba má tvar deštníku.Stírám kapky po tváři. Nebo to nejsou kapky? Je mi často úzko.Často do breku. Jak do mě vstupuje hudba. A ve mně se ztrácí. Tam vedle stojí spolužáci. Kecají. Smějí se a hádají. To všechno slyším jakoby přes tlustý sklo. Znají mě, mojí úzkost neznají. Zvoní zvonek, ale já ho skoro neslyším. Smutná usedám do své lavice v poslední řadě a přemýšlím si. Myšlenky jsou pěkně pohromadě. Ostatní jsou nějak jiní. Před sebou mám třicet stejných hlav. Pak přijde učitel a na něco se ptá. Všichni se hlásí. Jedna se nehlásí a to jsem já......