Kytice Tvých Vlasů
Pod kyticí z tvých vlasů hledal svůj větobol a tvou neutuchající krásu, která změnila celý jeho život. Přičichl si jednou, už nikdy neucítil tu stejnou rozkoš, jako u tvách rtů, které ztrácejí svoji růž a blednou. Přinesl ti růže, lilie a kopretiny, ze zatoulaných cest, líbal tu neznámou vůni tvojí kůže, byl pro tebe jediný a ty pro něj malá lest. Chtěl prodat všechny své nápady jen aby mohl být s tebou, díval se na záliv svých slz, když jsi nebyla přítomna. Ty jsi byla talismanem jeho radosti až do skonání světa, byla jsi šamanem, který ho vysvobodil z nedokonalosti. Přičichl po druhé a bílé květy jeho nezkažené duše byly do krve rudé. Ta víla, Ta vášeň, Ta síla, která mu zaslepila smysly a dodala jedinou chuť žít, to vše, to jsi byla ty. Jeho jediná, jeho papírová květina. Jeho nekonečná něha, jeho slza, takoucí do nekonečna. Teď vychutnává poslední zbytky tvého života, ta chvíle mlhavá co zbarvila tvé kvítky ti dává novou naději znovu žít.