Velká samota
Prokletá jsem a mé prokletí je samota. Smutná jsem, můj smutek je zlá nota. Živa jsem, však žít neumím, sama jsem a jinak to nevidím. Mé srdce je stále prázdné, však netuším kde to vázne, proč nemůžu milovat? Proč se nechce Bůh nade mnou smilovat? Jen chci aby byla láska v mém srdci, to toho tolik nechci přeci! Nebo toho snad chci moc? Tak smím milovat a když ne proč? Kro zkusí rozveselit mou duši? Kdo jaké zažívám utrpení tuší? Kdo mi pomůže se přestat mučit, a začne mě lásce učit? V mém srdci je stále prázdnota, má duše je stále prokletá, má mysl v lásku nevěří, však až ji zažije,tak uvěří. Píši, ač nemám v hlavě slova, tyto verše bych napsala znova, tato báseň je o mém utrpení, tak kdo můj osud navždy změní?
:)......:D:D:D:D:D
(Verča, 26. 11. 2010 21:52)