Vítr bez okovů
10. 3. 2010
Vlasy rozcuchávají sny mé naděje, vítr roznáší zprávy do světa, rty olizuji oschlé po větru, slza v očích se již nesměje. Má láska skočila ze skály, já zůstal stát na strmé hrázi a čekal, kdy vítr smete mé tělo do propasti, naše duše bohémské zklamaly. Zůstal jsem osamocen sám, nemám, koho bych miloval, vítr škádlí i poslední vlas a já se slzami v očích stále čekám. Její obraz krásné tváře připomíná podzimní čas, já zimu uzavírám ve své duši, v dálce vidím Ji a oslepující záře. Teď máme bílý kámen vedle kamene, držíme se za ruce, čicháme ke kořínkům plevele, teď opět se máme rádi přece.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář