Vrať se mi!
Odjíždíš k ránu a já spím. Tebe dojíždět už nespatřím. Já chtěla říct: "Sbohem a vrať se mi", místo toho teď slza z tváře stéká mi. Vždy byl jsi můj kamarád, teď když si v dálku jel, teprve jsem poznala, že jsi mi víc a doufám,že pochopíš, co tím chci říct. Já když si představím, že srdce mé ode mne daleko leží, chce se mi brečet a ne být stále svěží. Slunce zas vychází, noc už pak bledne. Na Tebe vzpomínám ve dne i v noci. Nyní, když už za horami jsi, sedím o samotě, srdce prudce bije. Avšak vzpomínka na Tebe ve mně stále žije. "Vrať se mi a buď stále semnou." Vždyť vzpomínky na Tebe ve mně už blednou. Den za dnem, noc za nocí. Oči už vylité slzami mím. Vrať se mi můj milý, vrať se zas k nám. Jak dlouho dobu čekat mám? Vždyť srdce mé už podléhá krásným vzpomínkám. Vzpomínkám, jak jsme byli spolu - Ty a já. Ty jsi byl můj a já zas Tvá. Je to osud? Rozejít se v nejkrásnější chvíli a rozloučit se na tak dlouhý čas? Věřím,že láska spojí i na takovou dálku naše srdce v nás.