Vzpomínám
Řekl jsi mi jednou, že máš mě rád. Proč já hloupá jsem tehdy mlčela? Kdybych snad tenkrát něco řekla, snad bych tě možná byla s Tebou. Bolí to strašně, ale nechci dát nic znát, můj smutek sídlí v mojí duši dál. Jen jednou v životě jsem udělala chybu a teď za to pykám krutou daň. Říkal jsi,že každý má dostat šanci, tak zkus mi dát šanci novou! Někdy si představím prožité chvíle s Tebou a hned mi je do breku. bojím se za Tebou přijít domů, snad protože nevím, co bys mi řekl. Nevím, co s tím dělat mám, tak prosím, poraď, co dál? Zapomenout - to se nedá. Byl jsi to totiž Ty, který se mi do srdce vkradl. Když kouzelnou Tvou tvář mé vzpomínky mi vrátí, slzy mi vyhrknou z očí mých a z duše najednou Tvé jméno vytryskne. Mou duši duše Tvá pomátla docela, když skrytu našla jsem ji ve zvuku Tvého jména. Přemýšlím o Tvých rukou, které mě hřály. Co bude dál a jaký konec přijde? Kolikrát myslím na Tebe a Tvé oči, proč se mi v jejich blízkosti hlava točí? Stejně to risknu, řekla jsem si. Zasněná a tichá, co na lásku nespěchá. Zamilovaná do kluka, kterému pro ni srdce nepuká. Uzavřená a slza kane, že svého miláčka nikdy nedostane.