.....až roztaje
20. 1. 2010
Na jaře mi říkal,že jsem květina a házel pomněnky mi do klína. Za pátků pár, když bylo slunce výš, na jeho pohled hluboký já kývla- smíš. A když i topoly byly smutné, telefon mlčel, jako když utne. Začal tiše padat sníh. Chtěla bych věřit na pohádky, najdu způsob, jak ho dostat zpátky. Počkám si až roztaje pak pošlu ho do háje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář