Láska za temného večera
Je večer vlahý, tajemný. Shlížíme lesy z naší rozhledny. Sedíme docela blízko sebe. Nad námi visí namodralé nebe. Nesměla upíjíme z poháru lásky. Náhle podává mi kytičku sedmikrásky. Usměji se a řeknu dík. Snad jako bála bych se ji od něj vzít. Zlatý měsíc kouzelně zpívá. A on se na mě pořád tak zvláštně dívá. Pokradmu, jen abych neviděla. Letmo dotkly se jaho oči mého těla. Na dřevěnou lavičku naše jména vrývá. A pak lehoučce a něžně mé rty líbá....