Opuštěná
Šla po nábřeží, sama, opuštěná slzami i deštěm promáčená. Srdce prý nemělo pro koho bít. Proč tenhle život, proč vlastně žít? Přes slzy hleděla do hlouby potupné. Polkne ji voda? Nebo nepolkne? Najednou za sebou uslyšela hlas a řekl: "Tam kam se chystáš lásku nenajdeš." "Kde jí mám hledat?", ptala se plaše hledíc dolů z té neskonalé výše. "Hledej ji v parku, hledej ji v lese, schoval jí vítr strachy se třese, hledaj jí v sobě, a až jí najdeš budeš mít pro co žít."