Ospalé něžnosti
Ospalé něžnosti. Neony, zvoní klekání v Tvých očích vycházejí hvězdy a květiny padají na zem mezi stíny na břeh jezera, kde roste rákosí a kmín. Kde dřevaři po skončení práce pijí kořelku z jeřabin. A mě se chce tak spát. Spát ve stínu Tvých vlasů, spát na nic nemyslet při zvuku Tvého hlasu se probouzet, jak kuchař v pohádkách, kde spí se stovky let a znovu usínat s hrstí Tvých vlasů na čele a trochu žárlit na slunce, které Ti po těle kreslí malé nepochopitelné obrázky.