A přece štěstí existuje
Jednoho dne se mi stalo něco velmi zvláštního, něco co bych vůbec nečekala a rozhodně si to nechci nechat pro sebe. Jsem hnědovlasá štíhlá brunetka, které je 22 let a mám byt v jedné poklidné ulici v Praze. Bylo léte, čtvrtek a jeden ze slunných dnů. Cítila jsem se báječně,ale přece jenom mě něco trápilo. Byla to samota. Samota všude kolem mě. Jen co čtrnáct dnů jsem jezdila navštěvovat své rodiče,ale jinak jsem bydlela v tom velkém bytě sama a tak jsem se rozhodla,jelikož byl čtvrtek vyražit do jenoho známého baru, chodívám tam často. Hraje tam hudba a jsou tam milí lidé,takže se dá i pokecat. Oblékla jsem se. Po cestě jsem potkala svou fajn kamarádku Lucku ze základky, kterou jsem ale dlouho neviděla.Byla tam se svým přítelem Mirkem. Vypadaly tak šťastně. Vždycky jsem ji obdivovala,že našla tu pravou lásku,že spolu jsou tak dlouho. Nechtěla jsem je rušit tak jsem Lucce slíbila,že zavolám večer. V tom jsem viděla jak mi na zastávku přijel autobus a tak jsem si v těch botách na podpatku, div jsem se nezabila, musel na mě být srandovní pohled. Když jsem přiběhla ke dvěřím autobusu, zavřeli se mi přímo před nosem. Začala jsem v duchu nadávat jak jsem pomalá. V tom se dvěře otevřeli. Koukala jsem se udiveně,až potom jsem vešla dovnitř. V autobuse bývá vždycky nuda,takže tam ráda poslouchám třeba hudbu nebo si něco čtu,ale tentokrát jsem sebou nic neměla a tak jsem se zabavila tím,že jsem koukala z okna. Autobus zastavil, no jo dopravní špička a uviděla jsem holku a kluka jak se v obětí pusinkují. Vypadali tak šťastně a mladě. Mohlo té holce být tak 14 až 15 let a v otm jsem si vzpomněla na mou velkou lásku Jakuba,jak jsem ho moc milovala a potom na mě zapomněl. Bylo mi to moc líto,ale až v tu chvíli jsem si uvědomila jak ten čas běží. Přála jsem se vrátit zpět do té doby kdy jsem byla s Jakubem,ale hned jsem se vrátila do reality. v tom jsem si uvědomila,že autobus zastavil a já musím vystoupit. Šla jsem cestičkou kolem trafiky, která tu stojí už moc dlouho. Šla jsem asi pět minut a dorazila do mého oblíbeného baru. Když jsem vstoupila dovnitř pozdravil mě Adam, můj nejlepší kamarád kterému jsem se vždycky svěřovala s problémy. Byl tam u baru tak jsem si k němu sedla a objenala drink. Dozvěděla jsem se,že se mu vede skvěla. Potom mu začal zvonit telefon,volala mu přítelkyně. Poté odešel. Já jsem zůstala. Zrovna tam pustily jeden ploužák a lidi se nahrnuli na parket. Jelikož jsem neměla s kým pokecat ani tančit tak jsem si objednala ještě jeden drink a pozorovala tančící páry, když v tom mi někdo zatukal na rameno. Otočila jsem se a tam Jakub. Daly jsme se do řeči.popíjely. Jakub více. Zaplatily jsme, sedli jsme do taxiku a jely ke mě. Nevěděla jsem kde bydlí tak jsem si řekla,že ho nechám přespat u sebe. Ve výtahu mi vyznal lásku a dal mi pusu. Jelikož byl namazaný tak jsem si říkala,že mele blbosti. Položila jsem ho do postele a než jsem se stačilo převléknout tak spal jak mimino. Přitulila jsem se k němu a také hned usnula. Ráno mě probudil budík-musela jsem do práce. Ještě jsem stihla koupit koblihy. Dala jsem mu je na stůl a napsala vzkaz. V práci mi asi po 2 hodinách začal zvonit mobil. Volal Jakub a moc mi děkoval a omlouval se,že neví co se přihodilo. Tak jsem mu to vše řekla. A Jakub mi řekl,že mi chtěl oznámit,že má v sobotu svatbu. Tím skončil náš rozhovot. V pátek jsem už nikam nevylezla. Pořád jsem myslela na Jakuba a na to jak moc ho miluju. Seděla jsem doma a koukala z okna. Volala Lucka,ale neměla jsem sílu to brát. V tom zazvonil zvonek. Otevřela jsem dveře. Tam stál Jakub v obleku s kyticí v ruce.Nechápavě jsem se na něho podívala a on mi vyznal lásku a řekl,že si to s tou svatbou rozmyslel,protože miluje jen mě. Jsou to už dva roky co spolu chodíme a včera mě u večeře požádal o ruku a já řekla ano.