Kapka jedu
Odešel navždy a nevrátí se více táta malého děcka a náš drahý syn. Jeho život zhasl náhle jako svíce, hvězdu života mu zakryl temný stín. Vzpomínejte, kdo jste ho měli rádi, vzpomínejte, vy koho miloval. Nezapomínejte na něj, jeho kamarádi, nezapomeňtě, vy komu daroval radost. Pláčí rodiče, manželka i dcerka, smutek nosí, ten kdo ho měl rád. Žalost všech je až příliš veliká, nešťastný je jeho dobrý kamarád. Bylo mu teprve devatenáct let a život před sebou celý měl. Velmi miloval ten krásný velký svět, škoda na stokrát,že tu není-odešel. Velmi milovat ten krásný, velký svět, plnými doušky dýchal mládí, rád se smál. Však jednou v noci ho prudký jed nečekaně zasáhl a život mu vzal. Stačila jenom kapička malá, aby odešl a nás tu nechal. Svým hlasem ostrým na něj zavolala a on za ní pospíchal. Když potom nocí ujížděl, začal prudký jet působit. Kolem se míhaly aleje stromů, sklem dovnitř měsíční svit vnikal. V tom ucítil prudký náraz a myšlenky jeho se ženou velkou rychlostí. V odlesku skle viděl svých očí výraz, krev stéká z čela a slzy tečou bolestí. Vzduch prosycený pachem nemocnice mísící se vzduchem padající krve. Ten, kdo byl dřív Tvých očích zřítelnic,se sobě nepodobá, je jiný než byl prve. V tichém bzukotu zdravotních přístrojů je slyšet lehký krok na chodbě. Do jednoho z těch smutných pokojů přisla si smrt pro svoji oběď. Už přestal ten monotónní zvuk,na obrazovce sledují teď už jen žlutý bod. Je konec, je tu jen lékařů shluk, kterým přístoje oznamují =smrt.