Kříž
Slunce krásně svítí, kvete luční kvítí, ptáček vesele pěje, tak nádherné to tu je. Ale něco tu to kazí až v zádech mně mrazí, v dálce na obzoru stojí anděl v pozoru. Stojí,ale na co dává pozor? Jen tak by nevstoupil v obzor, anděl stojí smutně se tváří a nedbá kvítí, ptáčka, ani slunce, které září. Ale už vidím, co tu hlídá, třicet křížů z nichž září bída, třicet křížů tam stuně stojí a již ničeho se nebojí. Ale také z čeho by mohly mít strach, těla co skrývají se dávno rozpadly v prach, těm je to jedno, už zažily konec, ale najednou uslyším z dálky umrlčí zvonec. Vitím tam další, prázdný hrob, jeho majitel v bídě skončil, nemněl slov. A z toho hrobu poznám jak hrozný měl osud, jak žil až dosud. Už vidím jak nesou rakev, s víkem odklopeným, však žádné tělo v té rakvi není. Tak se jdu kouknout na hrob, ať objasním tuto záhadu, ale když ho spatřím, nemám nad tělem nedvládu. Tam moje jméno je napsáno,ale já jsem živa,tak komu patří jednatřicátý kříž?