Krutá pravda
Blanko, smála ses, když jsem ti řekl,že bez Tebe nemohu žít. Kolikrát jsem čekal po práci,abych Tě doprovodil. Nikdy jsi neřekla,abych odešel. To mě utvrzovalo v naději,že přece pochopíš. Ale Ty jsi mi jednou řekla: "Mezi námi Davide,nemůže být láska.Snad jen přátelství. Zabolelo to, strašně zabolelo. Všechno mi bylo jasné, když jsem Tě uviděl s Ondrou. Bál jsem se o Tebe. Proto jsem ti také řekl,že chce s Tebou a partou na chatu, před níž se chlubil,že tam Tě dostane. "A bude po Blance" řekl a cynicky se smál své dvojmyslné narážce. Po dlouhé době jsem tě spatřil. Byla jsi jiná, vážnější a smutná. Poznal jsem,že Ondřej dosáhl svého. "Nechci už žádného chlapa vidět." Pak jsi mlčky odcházela. Jen jednou ses otočila a já viděl Tvůj bolestivý úsměv. Běžel jsem za Tebou a říkal,že všichni chlapy nejsou stejný a Ty jsi mi řekla" Jsou hnusný a ubližujou Davide".Až po nějakém čase jsem pochopil co Ti Ondra udělal. Hned jak jsem se to dozvěděl tak jsem šel za ní a vyčinil mu. Pak jsem tě potkal po dlouhé době a pořád jsi byla jak tělo bez duše. Protože si nedal pokoj. V tu chvíli jsem si uvědomil,že Tě musím dokonce svého života chránit. Nevyčítám Ti,že jsi mě odmítla,ale škoda,že jsi tak trpěla a nic jsi neřekla. Moc Ti chci pomáhat a ty To víš. Budu tady vždy když budeš potřebovat a ty to víš........