Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejlepší kluk na světě

26. 1. 2010

"Promiň,ale budu už muset jít."odepsala jsem někomu, kdo je ode mě vzdálený asi milión kilometrů. Stejně je zvláštní, jak dobrá věc je chat. "V pohodě, taky už musím, tak zatím"ozvala se odezva a net jsem okamžitě vypnula. Bylo právě devět hodit, nevěděla jsem, co mám dělat Sedla jsem si jen tak na postel a dívala se do neznáme. Přemýšlela jsem, proč mi to David udělal, proč mi tak lhal. Vždyť se žádný večírek nekonal, nic nemělo být, proč mě teda nechtěl vidět? Přemýšlím nad tím,jak mám skvělou kámošku. Kačku bych nikdy za nic nevyměnila, je to můj poklad. Dneska mi strašlivě pomohla, rozveselila mě. Pamatuji se na to, jak mě ze začátku nesnášela, viděla ve mě asi konkurenci, kterou jsem nikdy nebyla, trdlo jedno. A teď? Jsme kamarádky až za hrob. Problém jedné je problém obou... Sakra, zase začínám myslet na Davida, na jeho skvělý hnědý oči, milý úsměv. Na jeho ruce, objetí. Na něho celého. Radši jsem zase sedla k PC a začala si projíždět všechny možný stránky, číst si emaily, protě veci z nudy. Už se mi ani nechtělo jít serfovat s jinýma lidma. Měla jsem plnou hlavu Davida. Nemůžu pochopit proč mi lhal. Kdyby mi řekl,že nemůže, nebolelo by mě to tolik jako to,že mi normálně zalhal. Nechci ho už nikdy vidět. Nikdy. Smutek se mi zadírá za nehty. Nechám toho, přece se říká,že za slzy nikdo nestojí. Tak proč se mi jich teď po tváři koulí tolik? Proč to tak bolí. Od něj bych to nečekala, nikdy mu to neudělala. Radši si pustím sprchu a nechám se uklidňovat perličkami vody, které mi stékají po těle. Všechno ze mě smívají. Najednou jsem zase volná, bez myšlenek. Věnuji se jen kapkám vody, které mi bubnují po  celém těle. Nic netrvá věčně. Umyté vlasy si vyfoukám do tvaru, o kterém vím,že mi do rána nevydrží, alespoň takto si zkrátím chvíli. Nechce se mi číst,psát, přemýšlet. Loudám se do pokoje a pod polštářem vylovím fotku nejhezčího kluka na světě. strašně mu to tam sluší. Ležím na posteli a dívám se na tu fotku s klukem, kterého jsem ještě donedávna neznala. Chat je někdy strašná věc,ale díky němu vlastně Davida "mám". Malou chvíli žiju ve svým světě. Vlastně do té chvíle,než někdo zazvoní. Kdo to jen může být? V deset večer? Asi si někdo spletl zvonek. Naši nějak neakceptují zvonění, mají naplno puštěnou televizi. A sestra odjela na celý víkend k sestřence. slezu pár schůdků do přízemí. S uslzenýma očima otevřu dvěře, abych se podívala který blázen může zvonit v takovou pozdní dobu. Zůstávám jako opařená. I když není zrovna hrozné teplo a já mám na sobě jen košilku na ramínkách a přehozený župan, proletí mnou vlna tepla. David stojí u branky s výrazem ve tváři "omlouvám se". Nejsem schopná slov. Otevře si branku radši sám, mě by to nejspíš nenapadlo. Promluvím až později "Co tu děláš?" můj hlas by se mohl podobat vystrašené osobě, cítím jak mám velkou kuličku v krku a nemůžu jí polknout. "Musel jsem Tě vidět, hrozně si mi chyběla... Nedokázal jsem bet tebe být. Každý den s mi ozvěš a teď jsi se neozvala celé tři dny.Co je s tebou?" kdyby jen ten blázen věděl,že vím, že mi lhal..."Nic mi není" čučím neustále do země, jako bych chtěla přijít na to proč se točí. Nedokážu se mu podívat do očí i když jsem níic neprovedla. Jaktože ten kluk nemá holku? Jaktože tou holkou nejsem já? Proč mi lhal? Prvně se na něj podívám. Ale za chvilkí zase zrak sklopím. "Copak ti je princezno?" neodpovídám, jsem jak opařená, všechny slova a písmenka jsem asi snědla. Chytne mi mou hlavu do rukou,abych se mu poprvé podívala do očí a nemohla uhnout. CO když mi nelhal? co když se to jen na poslední chvíli odhlásilo? "Slyšíš mě? Mluvím se tebou, princezno, já... Musel jsemti něco přijít říct. S kámošem jsme byly oslavovat ten řidičák až dneska...Spletl jsem si datum a odjel odtamtud dřív, abych se mohl stavit ještě za tebou..."po tvářím se mi válejí slzy,ani nevím jestli štětí nebo smutku... "Neplakej, co ti je? Co jsem udělal? Nesmíš plakat slyšíš? Já tě chtěl překvati ne rozsemutnět. Kdybych věděl, že..."přeruším ho, ještě by to ze mě dostal. "Jak jsi mě našel?"vlastně ani odpověď nečekám. "Zavedlo mě sem srdce. Celou dobu jsem seděl a přemýšlel nad náma. Kluci mi říkali, jak se ti daří atd. Seš pro mě strašně vzácná, já bez tebe nemůžu být. Miláčku odpusť mi to." Padnu mu okolo krku, až v té chvíli zaregistuji kámoše a přes tu dálku mu pomocí větru poděkuji. Naposledy se mi podívá do očí a políbí. Když si představím, že jsem tu ještě večer brečela, protože mě nemá rád...asi jsem byla bláhová. V tu chvíli jsem byla totiž zamilovaná na miloón závitů a nechtěla ho pustit. Byl semnou 15 minut, za 15 minut mi změnil život....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jucojomjkfjfgj

(adéla, 27. 8. 2013 16:09)

asdf dhdzzf hkrfdtzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzdfgfrgggggggggggggggggggggggggggggggggggggggrrrrrrrrrrrgt nazdar je mi 998