Odejdi,ale jednou budeme spolu...navždy
Každý den, každý večer přicházel, jak moc jsem se na něj těšila. Byl tak tajemný a krásný tak moc jsem toužila na tu chvíli kdy přijde..nepromluvil, neznala jsem ani jeho jméno nevěděla jsem přesně co je zač,ale jeho přítomnost mě naplňovala klidem a bezpečím. Neslyšela jsem nikdy jeho hlas jen jsem si představovala jeho slova, která neříkal ústy,ale očima. Vše co mi chtěl kdy povědět bylo v jeho očích. První polibek co mi dal byl přezvěst něčoho věčího. Snad bolesti, až odejde, až nadobro zmizí zmého života,až jeden večer nepřijde a místo na mé posteli zůstane prázdné a já se budu dívat do tmy a neuvidím nic. Neuvidím záři jeho pokožky když přicházel,jeho krásný úsměv když jsem pronesla něco co se mu líbilo. Na jeho oči když mě políbil na nekonečnou touhu všeho toho co jsem zažila s ním. Sním, který vlastně vůbec nemusel existovat. Mohl to být výplot mé fantasie,ale všechny jeho doteky byly tak živé tak plné energie. Když se ke mě skláněl a jeho delší černé vlasy mi padaly do obličeje, já v tu chvíli cítila a celým tělem vnímala jeho přítomnost nemohla jsem si to vymyslet.
Až dnes po dvou rocích nepřišel. Ach bože, on nepřišel a já tu sedím slzy stékají po mích tvářích...čekám...čekám na jeho přítomnost...prosím přijď neodcházej mi já tě miluju prosím nechci aby si mi odešel navždy. Prosím aspoň přijď a řekni že mě už nemiluješ řekni že odcházíš, mám o tebe strach co když se ti něco stalo. Co kdyby ti někdo ublížil má lásko? Prosím...prosím...prosím.
A pak po několika bezesných nocí a proplakaných dní jsem na stole našla dopis. rozbalila jsem ho a ven vypadl papír, byl přeložený a já z něj vyndala fotku. Ach byl tam na ní on a já jak jsme jako každý den seděly vedle sebe a dívaly se na sebe zamilovaným pohledem. Na papíře stálo: "Moje drahá...je mi tak líto,že odcházím,je mi tak líto že tě zraňuji. Miluju Tě a ty to víš,ale mám povinnosti,které musím splnit. Dělám to nerat má lásko nikdy bych nechtěl od tebe odejít. Prosím nečekej na mě a začni žít zase život jako dřív najdi si chlapce,přítele, který tě bude moci vyvést na světlo. To já nedokážu. Má lásko sejdeme se na onom místě. Místě kde už není potřeba slunce k životu dívky...po naší smrti děvče se sejdeme budu na tebe čekat. Neodejdu i kdyby si měla žít třeba tisíce let nikdy nepřestanu čekat na tvoje rty na tvé pohlazení. S láskou Cloud"
A tento dopis jsem vyndala skoro pokaždé když mi bylo smutno, když se mi stýskalo nebo mi někdo ublížil...věděla jsem,že on na mě čeká a že pak budeme spolu....mockrát jsem si chtěla vzít život,ale má láska chtěla abych žila dál. Proto odešel, chtěl abych žila. A proto ho stále miluji, i když mám manžela a děti. Stále nadevše miluji jen mého Clouda.