Poslední rozloučení
"Takže tohle je sbohem?" šeptla dívka. Tato věta se z jejich úst dostávala těžce,neměla sílu mluvit,když ho viděla.
"Ano,ale jen pro tentokrát.Vrátím se." odpověděl a pokusil se na ní usmát. Jeho plné, smysluplné rty chtěly ještě naposledy políbit tu dívku, jenž mu navždy vzala srdce. Ale měl strach...že když jí políbí, neodjede. A on musí.
"A kdy? Kdy se vrátíš? Víš jak je rok dlouhá doba?"řekne slíčeně a sklopí její velké oči do země. Rok. Přitom pomyšlení,jako by všechna světla zhasla a nastala nekonečná tma.
"uteče to uvidíš."konejšil ji chlapec a přistoupil k ní blíž. Dívka však ustoupila. Pořád se na něj odmítala podívat.
"Nemusel jsi to dělat.Byla to tvá volba,nemusel si mě nechávat samotnou. Nemyslel si na mě ani vteřinu."vykřikla dívka a z očí se jí vydraly hořké slzy plné vzteku a smutku. Cítila,že ji každá slza pálí jako by byla ohnivá. Ale přesto ji žádná slza nepálila tolik,jako ji pálilo cosi uvnitř.Srdce...?
"Nenecháváš se moc unést emocemi.Budu Ti psát denodenně,budeš vědět o všem co se děje ano?Uteče to. No tak zlato."pošeptal a objal ji. Dívka chtěla vzdorovat,ale něšlo to. Přímo mu vpadla do náruče.Cítila jeho kořeněnou vůni, cítila jeho horký dech. Chtěla si to vštípit do paměti a nikdy nezapomenout. Nebo aspoň přes rok...
"Di už prosím" řekla zmučeně dívka a poprvé se mu podívala do jeho hlubokých modrých očí. Podlamovaly se jí kolena. A lámolo srdce.
"Sbohem miláčku,"pronesl a polibil ji na čelo. Věnoval ji ten nejněžnejší pohled a střel slzy. Poslední polibek,poslední pohled.
A vážně poslední byl. Chlapec se už nikdy nevrátil.