Žert
Na nočním stolu zazvonil budík. Martin otevřel oči. Trhnul sebou a rozmrzele se díval kolem, Kristýna se rozespale protáhla. Políbili se. "Vzpomínáš jaké to bylo v noci?", ptal ses úsměvem a rukou hledal její tělo prod peřinou. "Jak by ne", ušklíbla se a políbila ho na nos. Dooblékal se a chtěl odejít, když ho zastavila její slova. "Víš Martine, ale já mám AIDS." Už se neotočil,aby jí pozdravil, jak měl původně v úmyslu. Zavřel za sebou dřeve a byl pryč. Jeho první cesta vedla k doktorovi. Krstýnina slova zněla tak divně,že v tom chtěl mít jasno. Večer se vrátil domů. Byl zamlklý a kalné oči mluvili ve prospěch starostem. Kristýna ho obskakovala a nevěděla jak mu to vysvětlit. Najednou řekla:"Martine, promiň, lhala jsem Ti,nemám AIDS, byl to žert. Chtěla jsem vědět, co uděláš." Mlčky sáhl do zadní kapsy u kalhot a vytáhl složený papír. "Co? Co to je," ptala se váhavě. "Nechal jsem si udělat ten test na HIV"oznámil chladně. "Ale to ne, byl to jen žert!"koktala. "Tak čti!" poručil jí ostře. "Nechci" brečela. Slzy jí tekly po tvářích, ale přesto rozbalovala papír. Sklonila k němu oči a četla: "Ty lumpe!" rozkřikla se a začala se smát, "Ty jsi negativní" řekla a házela po něm vše co měla po ruce.